Při silou vytrhujících,

při čile prohánějících,

při plavně se nesoucích,

při usilovně se předbíhajících,

při rozkazy uspořádávajících!

V den, kdy rozezní se znějící

a přijde po ní následující,

v ten den se všechna srdce rozbuší

a zraky jejich se hanbou zkruší!

Říkají: "Což vskutku budeme vráceni v stav původní,

až staneme se kostmi zpráchnivělými?"

A připojí: "To věru návrat byl by záhubný!"

A ozve se jen zvuk jediný,

a hle, octnou se bdící na zemi!

Zdaž donesla se ti o Mojžíšovi zpráva,

když Pán jeho naň zavolal v údolí posvátném Tuwá:

"K Faraónovi se vydej, neb on věru zpupným se projevil,

a rci mu: "Což se nepatří, aby ses očistil

a já abych tě dovedl k Pánu tvému a ty se Ho bál?"

A znamení největší mu ukázal,

však ten za lež je prohlásil a neposlušný byl,

pak zády se otočil a pryč pospíšil

a lidi své si shromáždil a pak prohlásil:

"Já vaším pánem jsem nejvyšším!"

A učinil jej Bůh na onom i tomto světě trestem varovným,

a pro toho, kdo naplněn je bázní, to věru bude poučením!

Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl,

v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal,

temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal

a zemi posléze rozprostřel,

a aby voda i pastviny na ní vzešly, způsobil

a také hory tam zakotvil,

aby užitek v tom pro vás i vaše stáda byl.

A až nadejde ten převrat nesmírný

v den, kdy člověk si vzpomene na všechno své snažení,

tehdy předvedeno bude peklo tomu, kdo uvidí.

Ti, kdož vzpurní byli

a život pozemský si oblíbili,

těm věru peklo za útulek připravili.

Však ten, jenž postavení Pána svého se bál a duši svou před vášní spasil,

ten věru v zahradě rajské svůj bude mít azyl.

Budou se tě na Hodinu, a kdy má nastat, ptát;

proč ty máš se vlastně o ní zmiňovat?

Vždyť Pánu tvému patří lhůta její konečná!

Ty jen varovatelem jsi toho, jenž obavu z ní má.

A v den, kdy spatří ji, bude se jim zdát, jako by v hrobech svých víc než večer či jitro nestrávili.